Jdi na obsah Jdi na menu
 


leden - prosinec

13. 4. 2012

Po 20.12.2010

Dnes jsme dostali milé Vánoční přáníčko od Araťaček z Provodína

Moc děkujeme

pranicko--2-.jpg

 

Po 13.12.2010
Z prvního sněhu byl Gassíček úplně nadšený, lítal a skákal jak gazela nebo na sněhu cvakal papulkou jak krokodýl a kousal sníh Když ale začali ty velké mrazy, tak se mu ven moc nechtělo, takže jsem chodili častěji, ale jen na chvilku. Podle toho, jak si řekl, když už mu byla zima, tak dál jít ani nechtěl, ale když jsme mu řekli, že jdeme domů, tak to pelášil  Chodíme také na cvičák, teď v zimě zatím bohužel cvičíme v hale. A i když jsme fotili s bleskem, tak jsou obrázky moc tmavé. Takže nemůžeme žádné použít. Budeme muset počkat na jaro, to se přesuneme ven. Po dlouhých večerech, co jsme se na cvičáku naučili, pilujeme doma…………dokonce ho Honza naučil dělat kotrmelec, zatím jen na jednu stranu. Ani mu to nedalo moc práce, protože Gassíček už hají uměl, tak teď ho jen dotočil, aby zkončil zase v leže. Dvakrát mu to s odměnkou Honza ukázal a brouček už to uměl……….je to klučíček šikovnej

prosinec-2010--6---6-.jpg

 

Z chovné stanice Slade Czech v Ostravě jsme si nechali vyrobit nový kožený  obojek i s jménem a telefonním číslem (radši)….Gassíček v něm vypadá, jak říkali naši kluci, pěkně drsně, ale tváří a chová se jak hodnej truhlík
 
St 13.10.2010
V sobotu jsme byli na navštěvě u mé maminky ve Lhotce na Kokořínsku. Tam si Gassíček vyhrál se sousedovic fenečkou Axou (sibiřský husky), která, ač je to už devítiletá dáma, nelenila a přes skálu, co je za barákem, utíkala k mamce na zahradu.
 

mamka5--8-.jpg

 

mamka22--7-.jpg

Nejdřív na našeho broučka trochu vrčela (protože se ho bála), ale když zjistila, jaký je to hračička, bylo po zastrašování Po obědě jsme se šli projít lesem do vedlejší vesnice, hned u prvních baráčků na nás čekal klasický flekatý, chlupatý, křivozubý oříšek, který hrozně důležitě hlídal jejich otevřenou branku na zahradu, protože Gassíček se tam chtěl jít samozřejmě podívat Ač byl ten pejsek o hlavu menší než náš knedlíček, vyštěkal ho dokonale. No bylo to srandovní. Náš „bojový“ pejsek se ho docela bál A chuť podívat se k nim na zahradu, si nechal zajít. Pak jsme šli dál vesnicí a z jedné zahrady přeskočil plot kříženec asi vlčáka a bernského salašnického psa, takže pěkně velký halama. No v nás by se krve nedořezal. Hned se vrhnul na Gassíčka a já už byla připravená zalehnout ho a raději nechat pokousat sebe než našeho miláčka...........Naštěstí náš knedlíček, jak už jsem si mnohokrát všimla, vyzařuje hrozně pozitivní energii, protože jen co ten pes k němu doběhl, Gassíček mu nastavil zadeček a podíval se na něj pohledem, který říkal: „ já se nechci prát, já jsem kamarád, já se tady jen procházím“ Najednou pes přestal hrozivě vrčet, přestal na něho útočit a přestal si ho všímat....a pak si ho shodou okolností jeho majitel, který zrovna vyšel na zahradu, zavolal........no ulevilo se nám. Ale musím říct, že Gassíček byl celou dobu v pohodě...........je úžasné, jak je to psychicky vyrovnaný pejsek. Potom jsme se šli podívat k ohradě na ovce.
 

mamka28--8-.jpg

 

mamka29--9-.jpg

Nejdříve se nás bály, ale jakmile viděly, že Gassík je klidný a vůbec na ně neútočí a ani neštěká, nechaly se od něho každá očuchat............je s ním prostě radost chodit na procházky a poznávat nové věci.
 

mamka25--7-.jpg

V neděli jsme si udělali asi tří hodinovou procházku i s naší Landou u nás po Černé rokli, byla to paráda. Počasí nádherné, pejskové oba spokojení..............
 
 

ernrokle10_10_20102.jpg

ernrokle10_10_20104.jpg

ernrokle10_10_20105.jpg

 

ernrokle10_10_20106.jpg

Po cestě jsme potkali mraky dalších pejsků. Nejvíce se Gassíčkovi líbil vlčák, který šel ještě s půlročním štěnětem. Ale lítali tak, že jsme je ani nestačili vyfotit………tak snad příště. Je to prostě náš hravý knedlíček.
 
Čt 23.9.2010
Dnes nám přivezli papání pro našeho broučka. Tak už nám hlady neumře Musím říct, že ho dáváme i naší psí babičce Landě a ač je pro štěňátka, taky ho má ráda (oni ji vitamínky pro miminka alespoň vzpruží)…… A včera večer jsem koukala, komu také žrádýlko chutná: ježkovi Landa nechala venku trochu v misce a to byste koukali, jak tam byl celý nalezlý a chroupal o sto šest Takže teď máme strávníků víc. Jen náš kocourek je věrný těm svým

28.jpg

 
Po 20.9.2010
 Gassíček potkal svého kamaráda – křížence Akima.  Nejvíc se našemu knedlíčkovi líbilo, když mu kamarád lízal bříško……….no je vidět, že jsme opravdu „bojové plemeno“ (jak nám často lidé říkají)
 

gassik-a-akim--2---4-.jpg

 

gassik-a-akim--3---3-.jpg

 
 
Po 6.9.2010
Tak jsme se byli v sobotu podívat na výstavě pejsků, která se konala u Dobříše, u Příbrami. My jsme nikdy na žádné takové akci nebyli........no bylo to úžasné. Gassíčka jsme s sebou neměli, protože u nás byl na návštěvě synův kamarád s čtyřměsíční bulmastifkou, takže jsme si říkali, že si alespoň doma pohraje s malou slečnou (tedy malou, byla už o něco větší než Gassíček a vážila asi tak stejně jako my)
Na té výstavě byl jeden staffbulíček hezčí než druhý (hlavně jsme se tedy zaměřili na chlapečky).  Zlatých tam moc nebylo, asi chovatelé už znali rozhodčího- Byl to András Kórozs z Maďarska, a podle jednotlivých umístění bylo jasné, že preferuje černé drobnější pejsky spíše s jemnými výrazy. Ty, co se nám s Honzou líbili, samozřejmě zlatí a mohutní pejskové, vypadli hned. Hodně tam bylo pejsků z chovné stanice Ambasador Sun, Dream (teď jsem zapomněla celý název) – ty tam byli se svým pejskem Bondem a fenečkou Sárinkou. A  také jsme viděli chovatelku ze stanice Eilatan, ta byla u rozhodčích a také předváděla jednoho pejska v kategorii veterán......No opravdu se nám to moc líbilo, vydrželi jsme až do konce. Bylo perfektní, jak byli všichni pejskové v pohodě, je vidět, že je to prostě rasa vyrovnaná, žádní zakomplexovaní hysterici, kteří na každého štěkají a vrčí. V kruhu staffbulíčků prostě panovala naprostá pohoda Všichni se mezi sebou jen pozdravili, nikdo nemusel mít košík….fakt paráda.  Doma cvičíme postoj a až bude další výstava (teď jak bude v Brně, to jsme již propásli termín přihlášek), půjdeme do toho...... Na výstavě jsme Gassíčkovi koupili ohromnou hovězí kost (alespoň dostal něco k narozeninám – ½ roku). No byl úplně nadšený

plroku2.jpg

Hned ji popadl a běžel s ní ven, ani se pomalu nevešel do dveří. Venku ji ohryzával a olizoval a když už nemohl, tak si ji šel zahrabat. Od hlíny byl špinavý až za ušima, rošťák Potom jsem šla věšet prádlo a on se chudák bál,  abych mu ji náhodou nevzala, tak ji zase vyhrabal (takovou práci mu dalo, než si ji schoval) a odnesl si ji pod tůje. Pořád kontroloval, aby mi ji Landa nebo kocourek nevzali......truhlík, přitom oni by ji nechytli ani do tlamičky a ani by ji neunesli Pak jsme ještě koupili naporcovaná prasečí střívka........no ty chutnají úplně všem, i Landě a kocourkovi.........ale ta vůně, to je tedy síla. Pak když Vás olíznou, to fakt stojí za to...........takže teď smrdíme celá rodina
 

p1010025--16-.jpg

 
Ne 29.8.2010
Dnes jsme byli s Gassíčkem na velice milé návštěvě - v rodné chovné stanici Arate-Alesaf u paní Aleny Šáfrové v Provodíně Bylo to nádherně ztrávené odpoledne. Jsme moc rádi, že jsme poznali i dceru Alenky - Zdeničku, byla taky úžasná. Obě se (a samozřejmě i celá rodina) perfektně věnují všem svým čtyřnohám holčičkám….smekám klobouk.

g--6---10-.jpg

 

g--25-.jpg

 
A Brixinka, maminka našeho miláčka, je nádherná a pohodová fenečka. Náš brouček byl z návštěvy tak unavený, že hned mi v autě usnul na klíně a doma se jen najedl a ve spaní pokračoval až do rána Bylo to úplně dojemné, jak se s Alenkou mazlil a jak ji hned poznal....byl z ní úplně vedle Ještě aby ne, když jste se s ním ve štěněcím věku mazlila a věnovala se mu každou chvíli. Líbání na bříško miluje do teď Jenom mě mrzí, že ten náš rošťák se předvedl, jak moc neposlouchá, přitom doma poslechne. Je to prostě pubertální uličník Dneska po práci jedeme koupit obojek a začneme cvičit výstavní chůzi a postoj. Tak jsem zvědavá, jak mu to půjde. Gassíček je ale učenlivý, takže si myslím, že to bude dobré.
 
Čt 5.8.2010
Máme nového kamaráda – jmenuje se Majlo (roční Parson Rusell Teriér), s ním děláme jen samé lumpárny
 

17.5.maj.jpg

O víkendu jsme hlídali kamarádce  „paní Mopsovou“ a desetiletou pěkně vypasenou „vořešici“. Byli všichni (včetně naší psí babičky Landy) úžasní, hlavně mě rádi hlídali v kuchyni…co kdyby něco náhodou upadlo. Gassíček byl úplně nadšený, celý barák holek, to se mu líbilo. Když jsme šli do lesa, pořád hlídal, jestli všechny holky jdou a aby se žádná nezpozdila….no byl důležitý, brouček jeden
 

nikitaaolinka.jpg

 

nikitaaolinka1.jpg

 
Všichni byli jak na klíček, když šel spát jeden, šli ostatní taky. Když se šel někdo napít, hned byla u misky fronta V jídle se všichni předháněli, kdo svou misku vyprázdní dřív. Dokonce ani Gassíčkovi nevadilo, že i malá Nikitka (mopsí slečna), spí s námi v posteli (když ono se jí stýskalo….Honza byl už ze mě úplně na mrtvici - ale až na to její funění a chroptění, kam se na ní Gassíček se svými zvukovými projevy hrabe) Jinak začíná být Gassíček pěkný cvalíček, už se nám začínají rýsovat svaly, bude z nás pěkný kulturista a nové zoubky má krásné, jak z reklamy.
V týdnu jsme na procházce potkali hárající labradorku. Její paní říkala, že se nemusím bát, že je ještě malý na to, aby mu to něco říkalo…..to se ale zmýlila, musela jsem si Gassíčka dát na vodítko. Šel by s nimi kamkoli, moc mu holčička voněla. No jo, je znát, že už máme doma teenagera
Často vzpomínám na paní chovatelku, která nám říkala, ať se připravíme na různé řeči od hloupých lidí........měla pravdu………to je neuvěřitelné, kdykoli potkám jakoukoli „pipinu“ s yorkšírákem nebo nějakým obdobně malým plemenem, ječí jak protržené, jako kdybych šla s vlkodlakem. Už z dálky říkám, ať se nebojí, že je Gassík bezproblémové štěňátko, ale marně. Ačkoli se náš brouček chová ke všem zvířátkům úplně úžasně, s každým je hned kamarád, majitelky a někdy i majitelé v našem knedlíčkovi vidí hned zabijáka a nikdo jim to nevymluví. Dokonce se se mnou jeden pán hádal, že máme pitbulteriéra a nedal si to vymluvit, že je to úplně něco jiného. On to věděl líp a basta Prostě máme doma zabijáka. To mě tedy opravdu , ač jsem velice klidný člověk, dovede vytočit. Ale pak mávnu rukou, vezmu Gassíčka a raději odcházíme, to prostě nemá smysl blbcům něco vysvětlovat.
A dokonce včera jsem měla Gassíčka půl den v práci a když jsem to předem nahlásila, ozvaly se některé kolegyně a kolegové, že se bojí, když máme to bojové plemeno, aby je nepokousal .......ta lidská blbost opravdu nikdy nezklame. Marně jim vysvětluji, že zlého psa dělá jen blbec majitel, že většího mazlíka nikde nenajdou, že to je snad jediné plemeno, které miluje i pošťačku a popeláře (což z vlastní zkušenosti vím, že málokterý pes tyto profese a jakékoli dělníky v montérkách ocení). Gassíček byl v práci úplně vzorný, všechny kolegy olíbal, včetně těch, co se báli (divili se, že je tak mazlivý a sladký…..no neříkala jsem jim to!). V účtárně se mu nejvíce líbila jedna korpulentní paní, které skočil do náruče, zabořil se jí do obrovských ňader a celou jí zlíbal…………byla úplně nadšená a ačkoli psa nikdy neměla, úplně se do něho zamilovala (….což se jí vůbec nedivím, my jsme do něho zaláskovaná celá rodina). Po přivítání se položil u mé židle a celou dobu spinkal. Když jsme odcházeli, tak se se všemi zase vzorně rozloučil. Je opravdu sladký. Jeli jsme i výtahem, nastoupil do něho, jako kdyby jezdil každý den, tvářil se jak světák, co všechno zná, prostě ho vůbec nic nerozhází Nejhezčí je také: jednou jsme šli lesem a v dálce prásknul nějaký výstřel, ač se Gassíček ničeho neleká, teď se zrovna leknul a úplně poskočil, kouknul na mě (tak to dělá vždycky, když se stane něco nečekaného) a já dělala jako by nic, jako že jsem nic neslyšlela…..ten jeho obličejíček mluvil za vše: „Já jsem se vůbec nelekl, to jsi špatně viděla, takovéhle rány slyším běžně a vůbec mi nevadí“.  Nebo u lesa na louce jednoho dne ležely klády ze stromů (tam, kdy nikdy nebyly), bál se k nim přiblížit, Landa k nim mezitím šla, tak se k ní připojil (ale opatrně, byl raději připravený utéct). Zase se koukal, co já na to. Je se dívala jen po očku, jako že ty klády nevidím, a on se zase začal tvářit, jako že ten strach jen hrál, že on se vůbec nebojí Je prostě slaďoučký a ta jeho mimika je úžasná. Jen promluvit. Nejkrásnější je, když se probudí (to je jako malé děti), kouká troubíček, jak když mu uletěly včely- prostě k zulíbání
Jinak je to opravdu úžasně klidný a vyrovnaný pejsek. Už jsme si i s Honzou říkali, že si časem pořídíme i stafbulličí holčičku, aby mu nebylo smutno, až nás jednou opustí naše 12ti letá Landa (samozřejmě ale doufáme, že tu bude s námi co nejdéle). Ačkoli jsme stafbullíčky znali jen od kamarádů, teď už víme, že nám takhle psí rasa přirostla k srdci navždy. Hodnější, mazlivější, vyrovnanější a pohodovější pejsky jsme nikdy nepoznali (a to jsme oba s Honzou od dětství vyrůstali s různými rasami i nerasami)…….……….jednou větou:  Gassíčka prostě všichni milujeme a musím říct, že čím dál víc
 
Pá 16.7.2010
Celé dny stále probíhá jen velké chlazení. Už aby ta vedra skončila, špatně se nám v noci spí, vždycky si ten náš knedlíček lehne s námi do postele a kvůli vedru dýchá a chroptí jak uhoněný mopsík, takže ho kolikrát musím odnést do kuchyně na dlaždičky. To na mě vždy hodí vděčný pohled…už nemá sám ani sílu si tam dojít sám…..ale za chvíli je stejně zpátky, on prostě neumí spát sám. ( Nejvíc by se mu asi líbilo, kdybychom na těch dlaždicích leželi s ním…už jenom ta představa mě pobavila)
Jinak  zatím pořád procvičujeme, co jsme se naučili…umíme ukázat zuby, sednout, lehnout, dát pacičku, hají, ke mně, vstaň….a teď jsme se vrhli na čekej, tak uvidíme, jak nám to bude. Ale musím říct, že je Gassíček moc šikovný a učenlivý.  Každý večer chodíme k rybníku……zatím z vody moc nadšený není………o žádném plavání nemůže být vůbec řeč. Stoupne si jen do vody hned u břehu tak, aby stačil a chvíli se chladí………ani Landa, která si jde zaplavat, ho do vody nenaláká…….Ale to nevadí, hlavně, že se zchladí. Třeba vodě časem přijde na chuť a když ne, svět se nezboří.
 
Po 12.7.2010
V tomhle horku, které teď všude panuje, nejde vůůůbec nic dělat. Brouček už ani neleží pod ořechem, ani tam se nedá vydržet. Pořád se jen chladí na dlaždičkách a ožívá až kolem 20.hodiny. To chodíme k rybníku, protože přes den by tam ani nedošel. Doma jen chladíme a poléváme. Drží, ani se nehne, moc dobře ví, že mu je pak lépe. Ani moc nejí, zato vodu nestíháme do misky doplňovat
 
Po 21.6.2010
O víkendu jsme byli u babičky, kde jsme ho vážili.......už máme 9,5 kg. Chutná nám až moc. Misku vždycky vylíže, jako kdyby týden nejedl, chudáček. Každou neděli mu zpestřuji jídelníček vařeným nesoleným masíčkem a různou zeleninou, to mu pak ty granulky chutnají ještě víc. Už jsme museli dvakrát povolovat kšíry, jinak by se nám do nich ani nevešel. Náš mladší Vojta mu říká, že není pejsek, ale „pěknej knedlík“ a „vypasené prasátko“
Teď ho začínáme učit „hajíí“, aby si uměl na povel lehnout na záda a ukázat bříško. Jelikož Gassík s radostí prolítává louže, tak abychom ho mohli žínkou otírat, toho našeho postelového povaleče. Zatím nám to ještě moc nejde, ale on je šikovný, za chvíli to určitě zvládne. Až nám to půjde, máme v plánu ho učit „čekej“. To bude pro toho našeho neposedu asi největší problém, ale já mu věřím……….za piškotku, by možná zvádl i salto (i když má pěkně vypasené bříško). Na procházkách jsme zase poznali nové pejsky. Teď se hodně kamarádíme s tříletým německým ovčákem. Ten si nás moc oblíbil. Je tak krásně neohrabaně něžný na toho našeho broučka, což se o našem říci nedá, my vše děláme naplno. Lezeme vlčáčkovi Dastymu na záda, koušeme do uší a tlapek …..a on drží a jen nás láskyplně olizuje……….Potom se občas v lese potkáváme s ročním špicem Cipískem, s ním taky pořádně dovádíme, jsme sice už o něco větší a hlavně o hodně těžší, ale oběma to vůbec nevadí.
Od čtvrtka nám trochu špinilo očíčko a bylo trochu červené (asi z toho, jak lítáme po poli a po loukách, asi z těch květů), ale hned jsme koupili borovou vodu a poctivě čistili a kapali….a dneska už ho máme krásně čisté. Čištění se Gassíčkovi moc nelíbilo, ale za kousek piškoty to vždycky vydržel.
Začínají nám zrát třešně a Gassíčkovi náramně chutnají. Jen naši kluci mi vyčítají, že Gassíčkovi je vypeckovávám a jim ne Jsou to taky rošťáci.  Ale co Gassíček nejvíc miluje jsou ředkvičky a meloun, to je jeho. Když ho klukům krájím, tak si stoupne taky do řady a úplně mě hypnotizuje pohledem, abych na něho taky nezapomněla (což se samozřejmě nedá)
 
Po 14.6.2010
Každý s Gassíčekem i s naší postarší čubinkou chodíme do lesa. Jsou oba úžasní, Landa s malým úplně ožila a vůbec nevypadá na to, že jí letos v červenci bude už 12 let a Gassík se po ní ve všem opičí. V lese chodí pořád s ní, kam se jde podívat ona, on nesmí chybět. Na zavolání oba přijdou, oba dostanou kousíček piškotky (podotýkám, že Landě nikdy nechutnaly, ale teď je díky Gassíčkovi zbožňuje). Jen když na lesní cestě potkáme koně, tak se Gassíček vrátí i bez přivolání k nám, vzorně se nám posadí u nohy a důležitě vrčí. Občas chodíme i na statek, který máme ve vesnici a tam je ustájeno plno koní. Když jsou venku ve výběhu a pasou se, chodí jim Gassíček (samozřejmě na řemínku, aby se jim nepřipletl pod nohy) očuchávat čumáky. Musíme ho vyfotit, je to úžasné vidět obrovitého koně a našeho malého nebojsu, jak je s obdivem pozoruje. Jak byly ta horka, chodili jsme ven až večer kolem osmé hodiny, když už nebylo takové vedro. Přes den jsme polehávali ve stínu pod ořechem nebo doma na dlaždičkách. Mysleli jsme si, že ani v takovém horku nebude moc jíst, ale jedl úplně stejně jako vždycky, jen o hodně více pil. A i v tom horku pořád zlobil našeho kocourka, rošťák jeden. Pořád mu žužlá uši a samozřejmě občas i kousne a trouba kocourek drží a když ho sekne, tak ani nevyndá drápky, jen ho fackuje pacičkou. Někdy je už vidět, že má Gasse plné zuby, tak vyskočí na plot a Gassík má smůlu. S Landou se rádi honí za fotbalovým míčem, je úplně úžasné je pozorovat, co vyvádějí za blbiny. Nejhezčí je, když jde někdo okolo a Landě se nelíbí. Letí k plotu a štěká a Gassíček metelí za ní a jen kouká co se děje, je to takový její ocásek. Nebo když oba hlídají. Sedí vedle sebe a důležitě pororují okolí, no malej má kukuč úplně k zulíbání
 
Po 7.6.2010
Po očkování je nám dobře. Jupíííí. Přibrali jsme za ten měsíc zase 1 kg. Takže teď máme 7,7 kg. Když mu doktorka píchla injekce, tak ho chtěla potěšit piškotkou. Jindy by pro piškotu udělal cokoli, ale teď si ji od ní nevzal. Tvářil se uraženě, že s tím, kdo ho píchá se kamarádit nebude. Jinak všechno má v pořádku, dokonce i na požádání otevřel papulku. Nechali jsme mu zase přistřihnout drábky, když už jsme tam byli.
Je brouček čím dál tím víc kouzelnější. O víkendu jsme s ním byli na procházkách v lese (ač máme v Praze byt, tak jsme skoro celý rok za Prahou na vesnici, kde máme malý domeček se zahradou).
Gassíček byl úplně nadšený. Chodil na volno, pěkně s námi….byl úplně vzorný. Strašně se mu líbilo brouzdat se loužemi a blátem. Jako když kluci byli malí, jen jsme čekali jestli si do bláta taky sedne
 

St 26.5.2010

Musím zaklepat, Gassíčkovi už je mu úplně dobře a má se čile k světu. Dohání to, co shodil

Doufám, že až půjdeme příští týden na další očkování, že se nebude nic z toho hrozného opakovat…..

No brouček je úžasnej. Musíme se pochlubit, umí si na povel sednou a na povel dát pacičku. Na přivolání „ke mně“ příjde, ale někdy to trochu ještě vázne, ale my to vypilujeme. Občas k nám chodí na návštěvu moje kamarádky se svými miláčky (u nich mám jistotu, že mají všechna očkování, která existují). Takže občasnými společníky mu je roční mopsí holčička a sedmiměsíční Parson russel teriér. No řádí s nima, jak „černá ruka“. Po jejich návštěvě se vždycky přiřítí domů, vymete misku, napije se a padne do naší postele a kdyby občas nechrápal, jak starej unavenej chlap, tak o něm ani nevíme

p1010064--11-.jpg

 Mazlivej je čím dál tím víc, ale to my jen vítáme, mazlíme ho, co nejvíc to jde. Poctivě cvičíme ukazování zubů…..tam tedy máme ještě mezery. Musíme ho taky pochválit, doma nic neničí a pokud potřebuje vyčůrat nebo vykakat, stojí přede dveřmi a úplně je hypnotizuje. Nehody se nám stávají jen málokdy. Je moc šikovný. Všechny nás zbožňuje (a my jeho), hlavně naše kluky, z nich je úplně vedle 

 

So 15.5.2010

Tak jsme to zakřikli Večer bylo Gassíčkovi po očkování pěkně špatně, nechtěl jíst ani pít, zvracel a měl průjem, dokonce se mu v něm objevila i krev Tak jsme neváhali a hned jsme jeli na pohotovost. Ještě, že jsme jeli, už byl dehydratovaný, takže dostal kapačku (byli jsme tam s ním asi hodinu a půl a viditelně se mu trochu ulevilo). Doktorka říkala, jestli ho tam nechceme nechat, že bychom si pro něho přijeli až ráno......to v žádném případě, i kdybychom měli spát vedle něj na zemi, přece ho neopustíme!!!!! Potom ještě dostal prášky a injekci proti průjmu, ta ho bolela, to i trochu plakal

Ale noci měl průjem už jen jednou (a bez krve), tak se trochu prospal. Ráno jsme šli na kontrolu, to už mu naštěstí bylo dobře, ale pro jistotu mu dali ještě jednou kapačku a do papírů nám napsali, že to byla alergická reakce na očkování proti leptospiróze (prý se to poslední dobou stává často). No hlavně, že už mu je dobře, fakt jsme se o něho moc báli.......

 

Pá 14.5.2010

Včera jsme byli s Gassíčkem na očkování. Byl moc šikovný, v čekárně se hned skamarádil s bernským salašnickým pejskem, který byl sice stejně starý, zato asi 3x větší. Pořád na něj dorážel a berňáček se ho chudák až bál Je to prostě náš neohrožený stafbulíček. Vážili jsme ho, má 6,8 kg. U paní doktorky v ordinaci se na stolečku trochu klepal, ale jakmile ho paní doktorka pochválila…..byl její, celou ji olízal a klidně by s ní odešel, kam by chtěla. Píchnutí ani nezaregistroval, všechno si nechal pěkně prohlídnout, jen prohlídka zoubků se mu moc nelíbila (i když to trénujeme, pořád mu to moc nejde). Ale pak mu dala paní doktorka odměnu (malinkou granulku ve tvaru srdíčka  speciálně pro štěňátka), tak i na ty zoubky jí ještě jednou podržel.

26.5.2010.jpg

Tabletky na odčervení jsme dostali s sebou a máme mu je dát až příští týden, aby toho na něho nebylo moc. Doktorka říkala, že po tom očkování může mít nějakou reakci, mimo jiné, že může být třeba velmi ospalý….no reakce nebyla žádná, je pořád čilý až až Už začal i víc papat. Na misku se vždycky vrhne, jako kdyby týden nejedl . Zase ho musíme vyfotit, pěkně vyrostl, to vidíme i my, i když je s námi každý den. Je to náš miláček k zulíbání, mazlení a pusinkování má ze všeho nejraději Moc ho musím pochválit, ani doma nic neničí, jen své hračky, ty už pomalu odcházejí  Brzy budeme muset koupit nové. Dnes už spal s námi v posteli, až jsme si mysleli, že bude spát v pelíšku u  postele……nevyšlo to Ve svém pelíšku sice večer usne, ale kolem třetí hodiny ranní mě vzbudí a chce vysadit k nám do postele….zatím je ještě malý, ale až povyroste, asi si budeme muset koupit větší postel No nám to nevadí, dříve k nám v tuto dobu chodili spát i naši kluci, tak teď k nám bude chodit náš třetí chlapíček, alespoň nevyjdeme ze cviku

 

Út 11.5.2010

Gassíček je úplně úžasný

Rád se mazlí, ale samozřejmě i pěkně lumpačí. Každou volnou chvilku poňouká našeho kocoura, nejdřív na něj doráží a štěká, což se moc kocourkovi nelíbí, ale jakmile je ticho, nechá si Gassíčka skočit na záda a dovolí mu i žužlat jeho uši (nebojte se, kocour i naše fenečka jsou očkovaní na vše, co se dá). Jsou úžasní, ale bohužel se mi ještě nepodařilo je vyfotit. Na naši čubičku Landu to také zkouší, ale to už je stará dáma, ta se nenechá. Jen ho vodí po zahradě a jakmile si s ní chce Gassíček hrát, tak raději vznešeně odchází, už má ráda svůj klid

Jinak náš rošťáček krásně papá (i když ne tolik, kolik by měl, jí trochu méně), hodně spí. Bobečky a loužičky děláme hlavně venku na zahradě a když to nestihneme, tak máme v kuchyni na zemi staré prostěradlo a brouček chodí převážně tam (nehoda se samozřejmě také stane, ale s tím se počítá)

Kluci jsou z něho nadšení  a on z nich. Navštívili jsme i část našeho početného příbuzenstva a musím říct, čím více lidí, tím je Gassíček spokojenější. Je to prostě úžasný společník.

11.5.20.jpg

11.5..jpg

5.5.2010

Dnes jsme si přivezli z chovatelké stanice ARATE-ALESAF z Provodína (u České Lípy), od milé chovatelky Aleny Šáfrové, nový přírůstek - tak to je ON náš miláček

uchovatelky8.jpg

GOEWIN ARATE-ALESAF

 

dnes mu jsou přesně dva měsíce a váží 5,5 kg - narodil se 5.3.2010 - říkáme mu GASS, Gassíček, Gassínek, Gassounek, knedliček, buřtguláš, buřtík, knedlik, Gafífek, Pan Gass 

 

uchovatelky4.jpg

uchovatelky5.jpg

 
 

 

Portrét



Kontakt

Jan a Iveta Maršíkovi

Praha - západ

603 465 362 nebo 607 722 663

iveta.marsikova@seznam.cz